Pražský krysařík - Ema Alimak

EMA ALIMAK

Eminka se narodila 23. dubna 2008. Její maminkou je Brusinka Alimak a tatínkem Dan Kolouškova studánka. Jelikož je Ema jedináček, paní majitelka si ji chtěla nechat. Byla jsem z toho moc smutná, protože jsem čekala na štěňátko skoro rok a když jsem Eminku viděla na fotkách, byla tak miloučká a krásná a moc jsem si ji přála mít doma. Už jsem se smiřovala s tím, že Eminka nebude moje, ale vnitřně jsem cítila, jakoby moje byla. Když bylo Emče 8.týdnu, kontaktovala jsem paní majitelku e-mailem, neboť jsem chtěla vědět, jak se mají a její odpověď  mě velice potěšila: "Přijeďte se na Eminku podívat a uvidíme". Samozřejmě to dopadlo tak, že jsme s Eminkou odjeli a byl to můj nejšťastnější den v životě.  

Emču jsem si tedy přivezla 15.6. 2008. Byla to malinká kulička a vešla se jen do dlaně. Hned ke mně přilnula. Musím říct, že od té doby je u nás pěkně veselo. Myslím, že si na nový domov ihned zvykla a ani trošku nezasteskla. Byly jsme spolu 24 hodin denně, neboť jsem měla zrovna prázdniny a mohla se jí neustále věnovat. Byla jsem taková její lidská maminka a vlastně pořád jsem  .

Exteriérově je velice podobná svému tatínkovi, po kom zdědila povahové rysy, to nevím. Jak to tak bývá, tak od každého asi trošku. Od majitelky její maminky vím, že společnou vlastností ( i její babičky) je to, že potřebují všechny klid, když spí a nechtějí být nikým rušeny. Pro mě to však neplatí, na mě si nic nedovolí. Ale když přijde třeba bratr, tak na něj vrčí a vždycky rychle chňapne nějakou hračku, kterou má v blízkosti. Asi má strach, aby jí tu hračku nikdo nevzal nebo nesnědl .  I když jsou jinak s bráchou kamarádi a vždycky spolu blbnou, tak jakmile chce Emka spát, tak s ním už kamarádka není. 

Eminka je velice chytrá a rozumná, kolikrát si říkám, že to není ani možné, jak všemu rozumí. Když jsem si ji pořídila, měla jsem obavy z venčení, ale ona je šikulka a velice rychle, vlastně ihned se venčila jen venku. Je strašně hodná...prostě sluníčko. Emka je taky pořádný hlídač, nikdo jí neunikne. Hned jak se někde něco šustne, tak spustí. Vyžaduje ale dost pozornosti, neboť si chce stále hrát, což je ale také způsobeno tím, že jsem s ní byla skoro 4 měsíce doma, než jsem začala opět chodit do školy a když nejsem doma, je sama jen minimálně, neboť s ní vždycky někdo je ( mamka, taťka nebo bratr). Na mě je dost fiksovaná, ale já jsem ráda, protože si myslím, že pes má být věrný svému pánovi. Eminka je k cizím lidem nedůvěřivá, k nikomu cizímu nepřijde a někdy se nedá ani pohladit. V tomto jsem taky ráda, že se tak chová, protože vím, že mi neuteče a že je oddaná. Hůř se to pak vysvětluje těm lidem, co si jí chtějí třeba pohladit a ona někdy na někoho třeba i zavrčí, neboť všude kam jdeme je obdivována a každý by si jí chtěl hned nosit.

Její nejoblíbenější hračkou je tenisový balónek. S tím si dokáže vyhrát celý den. Potřebuje však asistenci, neboť ten balónek vždycky zakoulí pod gauč nebo křeslo ( z čehož má obrovskou radost ), ale pak ho sama nevytáhne, tak štěká do té doby, než jí ho někdo vytáhne. Takže se střídáme a každý ji asistujeme chvilku . Je až maniak, pro balónek by udělala snad všechno. Když jí ho schováme, tak ho vyčmuchá, ať je schovaný kdekoliv. Je taky skvělá aporterka, ale aportuje jen tenisák. Zajímavostí je, že ten balónek už je tak okousaný a otřepený, ale Emča jiný nechce. Teď jsme však přišli na nový vynález, strčili jsme ho do ponožky, protože měla vždycky plnou pusinu zeleně fosforových vláken a v ponožce ho alespoň hned nezakoulí pod ten gauč, trvá jí to trošku déle, takže stačíme i chvilkami vydechnout .

Eminka ale taky ráda kousá všelijaké psí laskominy. Hodně ráda má uzené nebo sušené vepřové uši, střívka a kuřecí pařátky, sušené krky, buvolí kostičky, vápníkové tyčinky. Často chodím do zverimexu, protože Emča je zdatná "kouserka", tak ať má vždy co kousat.

Rodiče Eminky:

Matka: Brusinka Alimak

Otec: Dan Kolouškova studánka